Když přichází nemoc, aneb Proč zrovna JÁ?

Málokdo z nás chápe nemoc jako dar, poselství těla i duše, kteří už mají "dost" toho, jak se k sobě chováme a jak se o sebe staráme. Většina lidí si klade stejnou otázku: "Proč se to stalo zrovna mně? Co jsem udělal-a špatně? To mám za všechnu tu péči a starost o druhé...apod. A přesně to je ten bod zlomu, proč nemoc přichází…   

Nemoci nepadají z nebe, nejsou ani "trestem božím". Samozřejmě, že jsou viry, které mohou organismus napadnout, ale to opět jen tehdy, když mají živnou půdu, když jim to svým duševním i tělesným stavem umožníme. Vše, co se nám přihodí je důsledkem našeho chování a jednání. Podle zákona "jak vně, tak uvnitř" je tělo zrcadlem duše. Když není duševní část v harmonii, není v rovnováze ani tělo. Když se zlobíme uvnitř, zlobí se zákonitě i tělo a dá nám to prostřednictvím nemoci najevo. Nemoc je přítel, který nás na "něco" upozorňuje, v podstatě nám říká "už něco změň, já už nebudu donekonečna trpět, já se chci cítit dobře, pomoz mi…". Zde platí jedno zásadní pravidlo: "O co víc se nějaké nemoci bojíme, o to pravděpodobněji ji dostaneme, a čím více proti ní bojujeme, tím víc se zhoršuje". Nepřestává mě fascinovat náš "lidský boj proti nemocem". V médiích je stále více slyšet "pořádáme akci v boji proti rakovině…, vybojoval svůj boj proti…, vyhrál nad…apod. Připadá mi to něco jako "kdo z koho" a kdo vyhraje, ten je příkladem pro ostatní, jak statečně bojuje… Lze vůbec bojovat s vesmírnými zákony? Vnímáte jak je to nesmyslné?

Faktem je, že nemoc si daný člověk přivodil sám a že je pro něj "darem", aby změnil sám sebe a zkvalitnil si dosavadní život, vztah sám k sobě i k ostatním. Místo, abychom se inspirovali pozitivními příklady lidí, co pochopili a co změnili, bojujeme… Pokud se jedná o nemoci u dětí, většinou přichází, aby se "něco" změnilo v celé rodině. Pochopíme-li její poselství, odejde sama. Neboť nám nemá škodit, je tady z přátelství. Chce nám naznačit, že se máme změnit, že jsme se zastavili v duchovním vývoji, že místo starání se o druhé, se musíme starat hlavně o sebe. Nedávno k nám přišla maminka s nemocným dítětem. Ukázalo se, že největší téma nemoci dvouleté holčičky je její máma. Slova, "ale o mě nejde, hlavně ať se uzdraví malá", ukazovaly jasně na sebeobětování a zapomínání ženy na sebe a své potřeby. Jak může unavená, podvyživená a psychicky vyčerpaná matka dát lásku, klidnou, harmonickou péči svému dítěti? Zmíněná žena naštěstí velmi rychle pochopila a holčička se uzdravila. Nemoc není nepřítel, ale posel. Ve skutečnosti neexistují nemoci, pouze nemocní lidé!

Je nemoc "dobrá" nebo "špatná"?

Za každou nemocí, ať už je to rýma, nebo rakovina, se skrývá nějaké poselství, zpráva těla i duše. Nemoc nechce, abychom proti ní bojovali, ale abychom pochopili, co nám říká, a změnili své myšlení a jednání. Pokud to pojmeme s láskou sami k sobě, začneme se o sebe správně starat, napravíme své myšlení, tehdy nemoc splnila svou úlohu a my se uzdravujeme. Co však znamená "skryté poselství duše"? A jak to uchopit? Zde několik jednoduchých příkladů z praxe:

Vezměme si např. uši - kolikrát slyšíme věty: "Už to nemohu poslouchat!" "Jedním uchem dovnitř, druhým ven"… Člověk nechce slyšet, uzavírá se, nesnese kritiku, prostě přeslechne to, čeho se obává a co se mu nehodí. Většinou jsou to zaryté a duchovně nepohyblivé osoby. Nedoslýchavost může být i reakcí na extrémní hluk kolem nás, nebo na permanentní křik, hádky v partnerství apod.    

Podívejme se na oči, kterými vnímáme svět a krásu okolo nás. Pokud nefungují, je třeba se ptát, co nechceme vidět nebo co nás rozčiluje natolik, že nechceme vnímat pravou podstatu věci? Slova, "láska je slepá", "díváme se přes růžové brýle" nebo "pro stromy nevidí les," nám zrcadlí fakt, že nevidíme věci takové, jaké jsou, že si vytváříme bariéry "zaslepenost", abychom "to" nemuseli řešit.

Když trpíme kožní nemocí, měli bychom si položit otázku týkající se naší jedinečnosti a schopnosti sblížit se s druhými "dostat se pod kůži". Když máme rýmu, ptejme se "proč naše duše pláče? Co nechápeme?" Nos je bránou do našeho nitra, vědomí… a takto bychom mohli pokračovat dále. 

Jestliže hovoříme o duševních příčinách nemocí, je nutné zdůraznit fakt, že nedílnou součástí uzdravení je správné nastavení metabolických procesů těla. Jak se říká "ve zdravém těle, zdravý duch".  

 

Starejme se o svá těla minimálně tak, jak se staráme o své domy, auta, zahrady... investujme do našeho zdraví a vývoje, protože to jediné si bereme s sebou...všechno ostatní zde necháme Laughing    

 

 Alena Čermáková

Upozornění: Text je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem s uvedením zdroje www.newhumanacademy.com.